Pseudomor holubů
(Paramyxoviróza)
Onemocnění, které se u holubů od 30. let min. století u nás prakticky nevyskytovalo, se objevilo opět v roce 1983 a zejména v chovech poštovních holubů došlo ke značným ztrátám. Původcem tohoto stále velmi závažného onemocnění je paramyxovirus holubů, který je blízce příbuzný s virem pseudomoru drůbeže (Newcastelské nemoci).
Nákaza
se šíří přímým kontaktem ze zvířete na zvíře nebo rovněž nepřímo prachem, který
obsahuje virulentní virus. Virové částice vnikají do organismu holuba
nejrůznějšími způsoby. Hlavní cestou přenosu je kapénková infekce, což je častý
způsob přenosu v přepravních boxech. Právě při přepravě jsou holubi často
stresováni nedostatkem prostoru, vzduchu, zvýšenou teplotou apod. Zdrojem
infekce může být dále infikovaná voda, krmivo, pomůcky na čištění atd. Uvádí se
také, že někteří ektoparazité, mouchy a komáři mohou na svém těle delší dobu
uchovávat virus a přenášet ho.
Příznaky: U holubů se po inkubační době 3-5 dnů (ale i delší –
závisí to na virulenci viru, infekční dávce i způsobu nakažení) objeví teplota,
holubi jsou snadno unavitelní, pospávají, ztrácejí zájem o hnízdo.
V důsledku zvýšeného příjmu vody se objevuje různě výrazný průjem
vodnatého charakteru, později u některých zvířat vidíme nervové příznaky,
poruchy centrální nervové soustavy (CNS), jako obrny, zkroucení krku, poruchy
rovnováhy, zvýšená plachost a nezvyklé, otáčivé pohyby těla. Aby bylo podezření
na tuto nákazu včas potvrzeno, lze nervové příznaky ještě zřetelněji vyvolat.
Podezřelého holuba položíme do nezvyklé polohy, např. na bok, nebo vylekáme
holuby tleskáním. Nemocní holubi s paramyxovirózou nejsou schopni
adekvátně reagovat vyrovnaným odletovým reflexem a naletí na stěnu nebo se
v letu převrátí. Při příjmu krmiva se projevuje u nemocných zvířat typický
obraz. Holubi se pokoušejí zobat zrní, ale těsně před zobnutím zvrátí hlavu na
stranu a zobnou vedle zrna. Nato holub znovu ztočí krk prudce dozadu a na
stranu. Jenom asi při jednom z deseti zobnutí narušený holub sezobne zrno,
ale znovu je ztrácí při následném prudkém pohybu krkem na stranu. Při
pokročilém onemocnění je příjem krmiva a vody téměř nemožný, proto je třeba
jedince, pokud je chceme zachovat, krmit. Z klinicky zřetelně nemocných
holubů někteří hynou rychle, ale většina holubů přežívá a chřadne. Zvířata
s nervovými příznaky mívají často po celý život poruchy nervové činnosti.
Průjem bývá často komplikován současným působením zárodků z rodu
Salmonela, případně kokcidií.
Jakmile zjistíme u holubů nervové příznaky, měli
bychom je co nejrychleji dát vyšetřit na salmonely a paramyxovirus. Průkaz viru
trvá asi dva až tři týdny, průkaz salmonel, které jsou často současně přítomny,
jen několik dnů. Pokud se potvrdí salmonelóza, je třeba ihned zahájit léčbu.
Diagnostika paramyxovirózy však pokračuje, protože při smíšené infekci nevede
léčba samotné salmonelózy k úspěchu.
Odlišit od tohoto onemocnění je třeba choroby, u
kterých se mohou vyskytnout poruchy CNS, jako je salmonelóza, silná invaze
škrkavek a dále avitaminózu B a různé otravy.
Diagnóza
se stanoví na základě posouzení
klinických příznaků onemocnění a potvrzuje ji virologické vyšetření. To má
význam jen v počátku onemocnění u nevakcinovaných holubů (průkaz
specifických protilátek). V současné době i toto ztrácí význam, poněvadž
všichni vakcinovaní holubi vykazují protilátky v krevním séru.
Léčba a
tlumení nemoci: silně postižené
kusy je nejrozumnější utratit. Pokud jde o vzácné jedince, je nutno je oddělit
od ostatního zástavu a individuálně se jim věnovat (krmit a napájet). Holuby
posilujeme podáváním vitamínů ve zvýšených dávkách (hlavně skupiny B), pro
stabilizaci střevní mikroflóry se doporučuje podávat probiotika (Avibion) a
v důsledku velké ztráty tekutin při průjmech podávání rehydratačních roztoků
(Elektrolyt, Rehyn,…). Holubník je nutno důkladně mechanicky vyčistit a
vydesinfikovat (Virkon, Chirox,…).
Virová infekce jako taková se nedá zatím
medikamentózně léčit. Proto jedinou cestou ochrany před touto nemocí je
vakcinace. V České republice jsou v současné době registrovány
bivalentní vakcíny COLINAK NH a PHARMAVAC–COLUMBI 2 (proti paramyxo a herpes
viru) a vakcína NOBIVAC–PARAMYXO (pouze proti paramyxo). Osobně doporučuji
nepodceňovat toto onemocnění a vakcinovat zavčas zejména mladé kusy již při
odstavu s následnou revakcinací za 3-6 týdnů a třetí vakcinaci provést
následně s vakcinací celého chovu v zimních měsících
s dostatečným předstihem před chovnou a závodní sezónou (minimálně tři týdny).
Prevence: vychází z všeobecně platných zásad čištění a
desinfekce (nejen holubník, ale i dopravní koše, vozidla…) a karanténě nově
zakoupených kusů.
MVDr.Michael
Polášek