část II.
Druhá část popisu a léčby základních chorob poštovních holubů, se
kterými se potýkají zkušení chovatelé i začátečníci.
3.
TRICHOMONIÁZA
Původcem
tohoto velmi rozšířeného onemocnění holubů je bičenka holubí (Trichomonas
columbae). Odhadem až 80 % holubů je postiženo původcem choroby, přičemž
dospělí a starší holubi málo kdy onemocní klinicky zřetelným průběhem.
K onemocnění jsou vnímaví zejména mladí holubi, u nichž dochází často
k těžkému průběhu tohoto onemocnění, které mnohdy končí úhynem.
Trichomonas
columbae je jednobuněčný bičíkovec, který je schopný se samostatně pohybovat ve
vlhkém prostředí (např. v hlenu zobáku a hltanu).
Onemocnění
se přenáší nejčastěji přímým stykem s dalšími holuby, znečištěnou,
pravidelně nevyměňovanou vodou a krmivem, potřísněným hleny nemocných jedinců.
Do „čistého chovu“ se může invaze zavléct přikoupeným materiálem. Zvláště velké
nebezpečí hrozí holubům při transportu na závody (voda, krmení ….). Infekci
také mohou šířit zdivočelí holubi a hrdličky.
U holoubat
se bičenka přenáší již při krmení tzv. „holubím mlékem“. Starší holubi žijí
často bez zdravotní újmy s původcem trichomoniázy. Vzniká určitý způsob
rovnováhy mezi původcem a obrannými mechanizmy holuba. Dá se říci, že holubi si
„zvykají“ na určitý „kmen“ trichomonád vlastního holubníku. Dojde-li však při
příliš velké zátěži k většímu oslabení obranyschopnosti holuba, může dojít
k přemnožení původce choroby. Tím může „tichá“ infekce trichomonád přerůst
do vážného onemocnění. K takovým zátěžím lze počítat příliš velké
požadavky v odchovu (přetěžování), oslabení organismu invazí parazitů,
onemocnění dýchacího aparátu, prudké pelichání (zejména u mláďat).
Ke vzniku
choroby může rovněž vést příliš silný infekční tlak (např. přílišné pomnožení
trichomonád), kdy značné množství původce vnikne do organismu holuba najednou,
takže mu již nepostačuje současné úroveň obranyschopnosti. Je proto nutné mít
holuby v dobré kondici, protože čím slabší jedinec, tím stačí menší
množství trichomonád k navození klinického onemocnění. To stejné platí
především u mláďat, která po vylíhnutí nemají žádnou specifickou obranu proti
trichomonádám. Pokud je holub zpočátku infikován pouze malým počtem bičíkovců,
může si vytvořit vlastním obranným mechanismem ochranu, která je slabou,
trvalou infekcí stále udržována. Tuto zvláštnost je nutno mít na zřeteli při
prevenci trichomonád.
Příznaky
onemocnění můžeme pozorovat již za 4 – 14 dnů po nakažení. Trichomoniáza se u
holubů projevuje ve 3 formách:
1.
Slizniční (hltanová) – kdy k hlavním změnám dochází na
sliznici dutiny zobáku, jícnu či volete.
2.
Orgánová – typické nekrotické změny zjišťujeme na játrech,
plicích a osrdečníku.
3.
Pupeční – změny jsou lokalizovány v okolí pupku.
První
klinické příznaky pozorujeme již na holoubatech týden starých. V dutině
zobáku a na patře se objevuje zarudnutí a tvarohovité, žlutavé útvary. Tyto
“knoflíky“ (proto také název „žlutý knoflík“) se zvětšují a mohou nabýt až
velikosti fazole, zužují průchodnost jícnu, ztěžují až zabraňují v příjmu
krmiva a ztěžují rovněž dýchání. Napadaní holubi jsou malátní, ochablí, peří je
načechrané, těžce dýchají s otevřeným zobákem.
Při
orgánové formě, která nastupuje po infekci v dutině zobáku nebo hltanu,
dochází k přestupu trichomonád na vnitřní orgány, na kterých mohou vyvolat
značné poškození.
Zejména
v játrech vznikají velká, žlutavě-sýrová, ostře ohraničená ložiska, která
jsou zaklíněna hluboko do parenchymu jater. Zasažená tkáň odumírá. Zevně se
neprojevují žádné výrazné klinické příznaky, změny jsou patrné až při pitvě.
Masivně infikovaná zvířata se stávají v průběhu jednoho týdne malátná,
peří se jim načepýří. Potom následují zažívací poruchy, které vedou
k průjmům, hubnutí, příjem vody se zvyšuje oproti příjmu krmiva, který je
nižší. Holoubata hynou až z 80 %.
U pupeční
formy narůstá houbovitá hmota v okolí pupku a vzniká tzv. „tvrdý pupek“.
Při této formě vnikají původci onemocnění z infikovaného hnízda (obsah
volete, hleny z hltanu) do ještě nezaceleného pupečního otvoru holouběte.
V mnoha případech se infekce stabilizuje jako lokální ohraničené ložisko.
Při pitvě
nacházíme zesýrovatělé uzlíky na sliznici zobáku a v přední části
zažívacího traktu. Játra bývají zvětšená a nacházíme na nich kruhovitá
nekrotická ložiska, hluboko vrostlá do jaterního parenchymu. Podobné změny
můžeme najít i v plicích. U holoubat zjišťujeme nekrózy v okolí
pupku.
Pro
diagnostiku se odebírá pomocí tamponu výtěr z hltanu pro nátěr na
mikroskopické vyšetření. Jelikož jsou starší holubi téměř všichni nosiči
trichomonád aniž by byli klinicky nemocní, musí k diagnostice posloužit
zhodnocení celkového stavu holuba a zejména popsané změny v hltanu, na
orgánech a v okolí pupku a kloaky.
Diferenciálně
diagnosticky nutno u hltanové formy odlišit slizniční formu neštovic. U
trichomoniázy jde o povrchové, sýrovité povlaky, které lze vyjmout. U neštovic
jde o útvary, vycházející z kůže či sliznice, pevně spojené
s podložkou. Změny na orgánech se mohou někdy zaměnit se změnami u
salmonelózy. Při trichomoniáze se
vytvoří žluté, jasně ohraničené uzlíky, kdežto u salmonelózy jde o
šedavá špekovitá ložiska. Diagnózu potvrzuje laboratorní vyšetření, které je
nejvhodnější výtěrem u živých ptáků. U uhynulých se citlivé trichomonády rychle
rozkládají. Orientačně se dají trichomonády ověřit z čerstvého trusu
reakcí s chloroformem. Do nádobky dát 1 kávovou lžičku čerstvého trusu a
přidat 5 ml chloroformu. Nádobku uzavřít a protřepat. Po vyluhování posoudit
barvu. Při silném napadení dochází k rychlému zabarvení výluhu až do
tmavozelené barvy. Napadená játra trichomonádami totiž vylučují větší množství
žlučových barviv – hlavně biliverdinu – ten
působí barevnou reakcí. Pozor:
při krmení hrachem a zeleným krmením, obsahujícím hodně chlorofylu, může dojít
k podobné nespecifické reakci !
Léčba: U klinicky nemocných kusů je třeba
odstraňovat nekrotické pablány z dutiny zobáku a změny potírat roztokem
jodglycerinu. Po tomto lokálním ošetření změn je nutno podat specifický
prostředek proti tomuto onemocnění. V současné době je na trhu dostatečný
sortiment přípravků, které je nutno vždy přísně dávkovat podle návodu výrobce
(Metrozol, Anprodazolo, Avimetrovid, Trinidazol, Ronidazol aj.). Při
individuální léčbě je možné použít Trichobion, případně humánní preparát
Entizol. Vyléčit chov holubů od trichomoniázy (zcela je zbavit původce
onemocnění) nelze. Proto je velmi důležitá prevence, která vede
k udržování trichomonád „na uzdě“. Obecná prevence vychází ze známých
zásad hygieny, karantény přikoupených holubů, kvalitního krmení, včetně dotace
vitamínů a minerálií.
Vzhledem
k tomu, že většina holubů hostí trvale trichomonády, je vhodné před
zahájením chovné sezony podat preventivně některý z uvedených léků a to
hlavně v chovech, kde se v minulé chovné a závodní sezoně vyskytla
klinická forma onemocnění.
V době
každého hnízdění, nejlépe 5 dnů před líhnutím, se doporučuje další ošetření
rodičovských holubů. Trichomoniáza se tím sice nevyléčí, ale dojde k její
značné redukci. Mláďata se dostávají do kontaktu s menší inf. dávkou
trichomonád, se kterou se snáze vyrovnávají a jsou si postupně schopny vytvořit
určitou úroveň specifické obrany. Stejně tak je vhodné během závodní sezony
tlumit trichomonády v pravidelných intervalech a to i z toho důvodu,
že silná invaze trichomonád vždy připravuje „půdu“ pro další bakteriální a
virové infekce.
MVDr. Michael Polášek